Pátek?

Taky to znáte, že v pátek se rozsype najednou pytel s věcmi, které je potřeba v práci udělat? Tak to byl přesně můj pátek. Ale užil jsem si ho. Jak říkal náš učitel, „Zážitky nemusí být pozitivní, hlavně když jsou intenzivní.“ Jj, pravda pravdoucí, potom totiž nechají následky. Abych ale přiblížil svůj ve výsledku pracovní pátek, tak to začalo tím, že jsem musel přijít do práce o půl hodinky dřív, protože jsem jel kurýra z Brna do Olomouce. Do deváté hodiny měla být zásilka doručena. Fajn, tak jsem teda vyrazil. Po dálnici to šlo jedna báseň, dokonce jsem i sjel ze správného sjezdu. Upřímně se mi ta dálnice zdála být totálně v pohodě, jen výjimečně to tam někdo pálil víc jak těch povolených 130. Tak doručení proběhlo. Potom následoval návrat do Brna. Tu se pokračovalo již klasicky, lození po střechách a nastavování antén. Takhle jsme valili až těsně před konec směny. Ve čtyři hodiny volá šéf, jestli jsme někdo ochoten sednout opět do kurýra a zajet na otočku do Prahy. Znělo to tak krásně, takže jsem na to kývl. Já pako si neuvědomil, že do Prahy je to 200 kilometrů a že to nějaký čas zabere. Vyrazil jsem. v 16:45 přebírám zásilku v kletnotnictví. V Praze se jim něco podělalo, tak potřebují podporu z Brna. Hurá, jakoby nic si to mašíruju s balíčkem obsahujícím náušnice za 107 000Kč k autu. A už letím po dálnici. Báby si utahovaly, že se vsázeli, jestli přijedu na kole. Skoro jsem měl chuť jim vyprávět o předposledních prázdninách, třeba by je srandičky přešly. V Praze dámy zjišťují, že každá náušnice je tak trochu jinak velká. Nevim jak to nakonec vyřešily, ale snad to dopadlo fajnově. No zpáteční cestu jedu jako prase a snažím se jet co možná nejrychleji. Ono, komu by se chtělo v pátek končit v deset večer? Dřív jsem to prostě nestihl. Jak říkám, den na houby, ale zážitky mi nikdo nevezme. Uvidíme co si šéf vymyslí příště.

Napsat komentář