Nostalgie mládí

Poslední dobou se mi stává, asi i čím dál častěji, že přehodnocuji vlastní život. Zároveň zjišťuji, že v jistých věcech nemám úplně jasno. Dokonce ve věcech, které jsem měl jasné v pubescentním věku, jak to bude s rodinou, s tím co chci dělat, jak chci prožít život… Zkrátka i přesto, že se mé hodnoty moc nezměnili, stále bych chtěl nějak pozitivně přispět společnosti, chovat se jako férový člověk, dělat věci podle selského rozumu a ne tak jak je dnes často obvyklé. Zjišťuji, že pomalu ale jistě mé ideály odplouvají. Jenže bez ideálů a snů není pokroku, ani naděje ke změně k lepšímu. K přehodnocování svých postojů jsem se dostal i díky změně bydliště. Z městyse (respektive vesnice) v ne moc prosperující oblasti ČR do velkoměsta, které má velký potenciál rozvoje (a to neberu z pohledu ekonomického). Člověk je zvyklý na určitý způsob života, který ovšem po příchodu do města musí zásadně přehodnotit a změnit. Možná si trochu připadám jako Dvořák, když psal svoji symfonii „Z Nového světa“. Já se ale nechci vracet. Tak se pomalu dostávám k otázkám a postojům co tedy dál. Dokonce jsem zjistil, že v této chvíli je pro mě důležitější kariéra, než osobní život a to jsem to skoro vždy odsuzoval. Důvodem je prostředí v jakém se pohybujete a s jakými lidmi se stýkáte. Prostředí přímo ovlivňuje člověka a ještě navíc když byl vychován tak, aby se porovnával s ostatními. Zkrátka, chtěl bych mít to co mají někteří a tak hledám cesty jak se k danému cíli dobrat, aniž bych šel proti svým přesvědčením.

Nakonec člověk přijde na to, že si vysnil reálné věci, ale díky okolnostem a vlastním omezeným postojům je neuskutečnil. Na jednu stranu si nemohu vyčítat, jak by to bylo bráno okolím (rodiči, církví…) ale na druhou stranu se nenávidím za to, že jsem nebyl dostatečně silný na to, postavit se tomu všemu a užívat si život. Je jen jeden a mládí proklouzne mezi prsty jako nic. Tohle je velké klišé, že? Nicméně člověk si to uvědomí až po tom, co opravdu začne žít a aktivně trávit drahocenný čas. Včera jsem si znovu uvědomil, jak jsem ta nejlepší léta promarnil. Jsem dost romanticky založený člověk, na kluka možná nestandardně. Holky jsem měl vždycky rád. Nesmělost a obavy z odmítnutí mi nikdy nebyly a asi ani nebudou cizí. Včera jsem opět večer při západu slunce nad městem chytil ten totální romantický záchvat. Mířil však k těm nostalgickým snům. Nejhorší ale bylo uvědomění si, že u snů nemuselo zůstat a vše šlo realizovat. Vždycky jsem si představoval tu svou holčinu, jak jsme zamilovaní až po uši a jak se vzájemně provokujeme někde na louce. Jak večer jdeme na procházku potemnělou Prahou, jejíž závoj sem tam protrhne svit staré pouliční lampy. Jak spolu sedíme při západu slunce na kopci v trávě, ona má hlavu na mém rameni a já ji objímám. Jak usíná v mém náručí a jak spíme v jedné posteli namáčklí k sobě. Ta mladá krásná holčina. Ti dva mladí bezstarostní milenci, co si nepřipouští, že může být ve světě něco špatného nebo nepochopitelného. To všechno je pryč. Může být pouze něco podobného, ale už to nikdy nebude takové jaké jsem si to vysnil a jaké to mohlo být.

Napsat komentář

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat