Nebudu kompromitovat žádnou z dopravních společností, takže neprozradím kdo za všechno může. Ale je fakt, že by některé expresní dopravní služby mohly mít alternativní řešení při nezastižení adresáta. Ale dost okecávek k úvodu.
Stalo se takhle jednou ve čtvrtek, že mi měl dorazit balík, který se teda už den měl doma hřát. Asi odesílatel zaspal. Nevadí. Pravda, po závěru „Movemberu“ jsem nebyl úplně fit, proto by se ta středa hodila více, ale co, byl tu ten čtvrtek. Tak jsem se nějak po ránu (rozuměj dopoledne) shrabal a že půjdu do práce pokud ten balík dorazí až odpoledne, jinak že si na něj počkám. Přišla mi zrovna SMS, že mi bude doručena zásilka. Volám tomu řidiči, kdy zhruba dorazí? On že mezi 12. – 13. hodinou. Tak si říkám OK, jdu ještě do práce a pak si sem zajedu. Naplánoval jsem si to tak, že přijedu něco málo po 12. hodině. Oni nikdy nejezdí přesně, takže nač spěchat. Bohužel MHD. No jasný, přestupy jak na potvoru úplně marný. No co, přijedu mírně později než jsem plánoval. Zrovna jsem byl na Staré Osadě, když mi borec volá, že je před barákem. Říkám, „Můžete prosím vás 10 minut počkat, za chvilku tam jsem.“ On že ne, že bude jinde. Tak se ptám kde, že se s ním teda pokusím sejít jinde. Tak prý Vinohrady. No jediný co tam znám je Pálavské náměstí. Tak jsem to směřoval celé tam. Borec si asi myslel že mám auto nebo co a že ho asi budu honit po městě. Každopádně jsem ho potřeboval stihnout. Tak mu volám ještě když jsem byl tak tři čtvrtě kilometru od toho náměstí, že už se blížím. Šel jsem už pěšky. No a borec že je u benzinky co je u Billy. Já říkám, že vím, že tam hned jsem. No položil jsem to a začal jsem rychle přemýšlet, kde je v okolí nějaká benzinka vedle obchodu. Během chvilky jsem měl jasno. Potřebuji doprava skrz to křoví a přes 4 proudovou silnici. Celkem asi 300 metrů. Prodral jsem se z kopečku tím křovím a přeběhl tu silnici – zrovna nic nejelo.
Ano, borec tam čekal s tou svou dodávkou i s tím 160 cm dlouhým balíkem s průměrem 50 cm. No, byl to sice papír, ale něco to vážilo. Hned při prvním pohledu na tu potvoru mi problesklo hlavou, že vím proč jsem chtěl aby na mě počkal před barákem. Nojo, ale stalo se. Bez mrknutí oka mi ten borec balík přenechal ať si ho odnesu. Nojo, před Vánoci, tak ho asi čas tížil či co, nebo chtěl být brzy doma v náručí své manželky, přítelkyně nebo já nevim koho. Tak jsem odvážně vzal ten balík, asi to zní tak, že jsem si ho omotal kolem malíčku, ale opak je pravdou. Původně jsem to zkusil vzít na rameno jako obrovskou několikahlavňovou bazuku. No, to nebylo moc praktické a možná by se mě i ty lidi na tý zastávce, kam jsem měl v plánu se dobelhat, lekli. Tak jsem to čapnul oběma rukama pod paží a šel jsem. Takovým potácivým krokem. Asi to nemám k čemu přirovnat, protože takovým stylem nikdo ani nic nechodí. Každopádně jsem pobavil celé parkoviště před Billou, abych následně díky hodné řidičce mohl také pobavit celý autobus, kde jsem hravě konkuroval svými rozměry tomu kočárku co vedle mě vezla maminka. Ještě že neměla dvojčata, to už bych se asi nad sebou musel zamyslet, co že jsem si to vlastně objednal. Takhle jsem tam přečkal dvě nekonečné zastávky, abych následně mohl tímto nákladem zabrat půlku pokoje. No, nechtěl bych ten balík nést ty dvě zastávky pěšky.
Tímto bych rád poděkoval hodné paní řidičce, která mi dovolila vzít nadměrný náklad na svůj koráb.