Papírová postel? Ano, když jsem se o svém nápadu zmínil pár blízkým, buď na mě koukali nevěřícně jako na blbečka a nebo mi řekli že se to vyrábí. Přesně tak, papírový nábytek se vyrábí, vím to, nicméně je z nějakého důvodu braný jako strašně moc exkluzivní a zkrátka pohybuje se cenově v závratných částkách.
Celý ten nápad vlastně vznikl z důvodu potřeby co nejlevnějšího nábytku. Po přestěhování do nového studentského bytu, který byl nezařízený, bylo nutné si ho vybavit. A z důvodu omezených financí jsem zkrátka přemýšlel jak nad problematikou zvítězit. Nápad se ubíral právě tímto směrem. Kromě ceny a ne úplně velké obtížnosti výroby vítězil také fakt, že se jedná o jedinečné řešení které má málokdo (a já miluju, když mám něco co ostatní nemají 😀 ).
Potřeboval jsem vymyslet takovou koncepci, aby splňovala tato kritéria: snadný převoz, pevnost aby se ani 130 kg člověk nepropadl (ne že bych tolik vážil), aby ani celková hmotnost nebyla velká (to splňuje už ten papír), poměrně snadná vyrobitelnost a nízká cena. Po svých znalostech z předmětu „Pružnost a pevnost 2“ (dělám si legraci, ten předmět na to opravdu vliv neměl) jsem vyhodnotil, že pro jednoduchou a pevnou konstrukci zvolím papírové tubusy (vyrábí se i v takových tloušťkách, že jsou pevné jako dřevo). Navíc kartonové desky jsou snadno dostupné pouze do 5 vrstvé tloušťky, nicméně na nábytek by to nestačilo. Po hledání papírových trubek jsem je poptal a zjistil, že cena se pohybuje okolo 50 Kč za jeden kus 160 cm dlouhého tubusu. Což je parádní. Zvolil jsem Průměr 76 mm s tloušťkou stěny 3 mm. Až při kompletaci jsem zjistil, že mi poslali průměr 84 mm, ale naštěstí to nemá vliv na parametry postele.
Zvažoval jsem dva návrhy konstrukce. První spočíval v použití trubek jako klasického dřevěného roštu který se používá u postelí, nebo dát trubky podélně a jen je mezi sebou na šířku spojit. Nakonec zvítězila druhá koncepce, protože z hlediska množství použitého materiálu vycházela mnohem výhodněji. Konstrukci jsem si naplánoval tak, že použiji 4 podélné tubusy, které spojím příčnými, krátkými, vyřezanými kousky. Jen pro představu, tubus se nezhroutí ani pod 70 kg zátěží (pokud je zatížen uprostřed). Dále jsem potřeboval vyřešit problematiku zpracování materiálu. Půjčil jsem si metr, ulamovací nůž a pilku na dřevo s jemnými zuby. Pilka se ukázala jako totálně slepá cesta. Nevěřil bych, že může zvítězit nůž. Zkrátka snadný a čistý řez. Tímto způsobem jsem vyřezal i oblouky do spojovacích tubusů (trošičku náročnější práce, ale po najití způsobu to šlo poměrně dobře). Tyto tubusy musely přesně zapadat z boku na podélnou trubku. Celou tuto koncepci jsem nakonec slepil disperzním lepidlem na dřevo. Nechtěl jsem používat Herkules, protože není vodostálý, ale nakonec to lepidlo co jsem koupil je asi to samé jen od jiného výrobce. Přenositelnost postele jsem zajistil díky rozdělení celé postele na 2 půlky. To také usnadnilo celou stavbu ve stísněných prostorách kuchyně (nemusel jsem luxovat koberec). Konečná postel má ovšem trochu nestandardní rozměry. To se může klidně stát. Ono když si člověk nepřeměří matraci a potom ještě neumí sčítat, tak se chybička vloudí. Takže výsledný rozměr postele je 80 x 220 cm.
Trochu čísel na závěr. Co všechno musí člověk obětovat a zaplatit, aby takovou postel postavil. Co se týče ceny tubusů, tak pokud zrovna nemáte to štěstí, že máte dodavatele souseda, tak počítejte s poštovným okolo 600 Kč. V mém případě bylo poštovné zhruba co cena trubek. Sečteno a podtrženo, materiál na stavbu i s poštovným za 1300 Kč, lepidlo za 150 Kč a v podstatě víkendová práce. Zhruba tak 16 hodin čistého času. S přípravky a zkušenostmi by se dal čas stáhnout tak o čtvrtinu. Tak co, stojí to za to?
